anatomie želvy
Želva má páteř částečně srostlou s krunýřem (se štítovými deskami). Většina druhů dokáže zcela zatáhnout hlavu i končetiny a ocas. Některé druhy dokáží dokonce "přiklopit" pohyblivými krunýřovými deskami veškeré měkké části. Horní část krunýře se jmenuje karapax, dolní část plastron. Obvykle má želví karapax 5 hřbetních desek, 8 "žeberních" a 24 postranních: Jejich počet (to, jde-li o párové nebo nepárové) a tvar plastronu jsou jedním z hlavních rozlišovacích znaků mezi podobnými druhy.
Sameček či samička? Samečkové želvy nádherné mají ocas podobně jako většina jiných druhů želv poměrně delší a na bázi širší než samičky. Naproti tomu otvor kloaky samiček leží blíže ke kořeni ocasu.
Břišní krunýř samiček je plochý, kdežto samečků je lehce prohloubený, což je nutné při kopulaci, aby se penis snáze dostal do kloaky samičky.
V klidu je hladký penis uložený v prostoru kloaky. Tlakem krve se rychle vychlípí a jako kuželovitý černohnědý útvar vystoupí z řitní štěrbiny.
Hlavním rozlišovacím znakem dospělých zvířat jsou samečkovy prodloužené drápky na předních nohou. Pohlaví se určí lehce zejména po srovnání, máme-li dvě stejně stará zvířata.